Čenda hledá supertalent

Dříve hrála starší sestra a já jako malá holka jí akordeon stále brala. Nebyla jsem za ním ani vidět, ale moc mě to bavilo, tak už jsem u toho zůstala.

 

Přihlásila mě maminka, zrovna když jsem byla v Chorvatsku na soutěži ve hře na akordeon. Bylo to tedy bez mého vědomí, ale jsem za to moc ráda.

 

Neměla jsem velká očekávání. Hlavně jsem to chtěla zkusit a ukázat, co umím. S výhrou jsem nepočítala. Nakonec ale musím říct, že je velký zážitek už jen vidět všechny ty talentované lidi, kteří v soutěži vystoupili.

 

Trémou netrpím, protože vystupuji docela často. Jezdím po různých oslavách, svatbách nebo malých festivalech. Obavy nemám, spíše si vystoupení užívám. Nevstupuji na pódium se strachem, ale s tím, že chci něco předvést a těším se na to. Dokonce si myslím, že čím větší publikum, tím lepší atmosféra.

 

To ještě nevím. Nejdříve jsem zvažovala, že půjdu na konzervatoř, ale zatím studuji gymnázium v Havlíčkově Brodě a chci si udělat maturitu. U hudby bych ale chtěla určitě zůstat.

 

Je pravda, že hudba mi bere všechen čas, je můj život. Někdy mám v měsíci hodně vystoupení, navíc denně čtyři hodiny cvičím, takže je to poměrně náročné. Ale zatím to zvládám.